říká Michal Kalenda, jednatel společnosti Consulta.
Nedávno měl Michal Kalenda společně s kolegou Vlastimilem Pospíšilem možnost nahlédnout tam, kde se tvoří budoucnost, a sice do centrály jihokorejské společnosti Robotis, jež se specializuje na výrobu robotických servomotorů. Nosí je v sobě roboti v 56 zemích světa, takže se dá říct, že v Robotisu vědí o robotice všechno.
A jak si zástupci Consulty potvrdili také při návštěvě výstavy v Soulu, která byla zaměřená na představení průmyslového použití robotů a jejich servomotorů (zkráceně serv), je nejvyšší čas začít v Česku o robotice nejen mluvit, ale hlavně se učit robotům rozumět a pracovat s nimi. Ideálně odmalička.
Když říkáte odmalička, jaký věk máte na mysli?
V Koreji se s roboty seznamují už šestileté děti. Formou hry se učí pracovat s „malými“ roboty, aby pak v dospělosti dokázaly snadno a přirozeně přejít k práci s těmi „velkými“. Je víc než jisté, že robotika je na vzestupu a roboti se stávají nepostradatelnými pomocníky v průmyslu, zdravotnictví i armádě.
Jenže co může mít hračka společného se skutečným průmyslovým robotem?
Speciálně Robotis patří k výrobcům, kteří produkují jak serva pro velké roboty z praxe, tak pro ty malé, výukové. Konstrukčně jsou ale všechna serva podobná, takže co se děti naučí při ovládání a programování malého robota, mohou později – minimálně v případě Robotisu – použít u velkých průmyslových strojů.
Firma vnímá jako klíčové propojení výuky a praxe, lépe řečeno jejich přímou návaznost. Musím říct, že tento přístup Korejců mě velmi oslovil.
A jak takové pojetí v Robotisu převádějí do praxe?
Součástí zmíněné výstavy, kde jsme viděli roboty různých firem, kteří se starají o skladové prostory nebo pomáhají při výrobě, byla i sekce pro děti, jež spadala pod Stem Cup, Robotisem pravidelně pořádané soutěžní klání. Jeho účastníci mají za úkol připravit si projekt, předstoupit před odbornou porotu, představit ho, názorně předvést a obhájit.
Moc se mi líbilo, že všechny prezentace měly přesah do nějaké oblasti výuky nebo rovnou do praxe. Děti se tak naučily vnímat roboty jako něco víc než jen zábavnou hračku. Na vlastní kůži zjistily, že je možné roboty s úspěchem využívat pro plnění úkolů v reálném životě.
Co konkrétního děti předvedly?
Musím říct, že byly neuvěřitelně šikovné. Například úplně malí kluci, kteří používali toho nejzákladnějšího robotka, vymysleli projekt založený na tom, že je nezdravé sedět na židli v předklonu. Představili tedy židli osazenou čidly, jež fungovala tak, že když se sedící naklonil dopředu, robot ho na to upozornil naprogramovanou hláškou.
V rámci jiné soutěže Stem Cupu musely děti naprogramovat robota tak, aby za co nejkratší časový limit projel určenou trasu s různými překážkami. Učily ho zareagovat na závoru, zastavit, vypořádat se s nástrahami v temném prostoru a vyjet z něj. Stejně by programovaly i robota ve výrobě – natáhni ruku, uchop do ní balík, polož ho na váhu a podobně.
Takže žádní panáčci, autíčka nebo zvířátka, jak bychom očekávali v případě dětské hračky?
Ne. Na druhou stranu, pořád se bavíme o robotech postavených ze součástek z dětských stavebnic. Jde o to, že v takové stavebnici máte určitý počet serv a ovládacích prvků, a jak je použijete, je na vás. Možná postavíte panáčka, autíčko nebo zvířátko, možná něco úplně jiného. Záleží na vaší kreativitě. A v tom právě tkví rozdíl mezi hračkou a výukovou stavebnicí. Robotis má ke stavebnicím také manuály, jak výuku s roboty promítnout do jednotlivých předmětů. Zatím tedy jen v angličtině.
A tohle se děti, které se zúčastnily Stem cupu, učí ve škole?
Ano, v korejských školách se roboti hodně využívají, nicméně této soutěže se může zúčastnit i dítě, které má robota jen doma.
Jsou tedy korejští školáci chytřejší než čeští?
To si nemyslím, jen jsou pokročilejší v robotice a používání moderních technologií. A říkali nám, že ještě dál jsou v tomto směru děti v Malajsii. Je to o tom, že společnost má jasno, co bude potřeba za pár desetiletí, a podle toho se snaží připravovat budoucí generaci. Jak už jsem říkal, když děti zvládnou principy práce na malých robotech, mohou je použít i u těch velkých, v průmyslové výrobě i jinde.
Jak jsou na tom vlastně s robotikou české školy? Nemají o výukové roboty zájem, nebo si s tímto tématem nevědí rady?
Ze strany českých škol zaznamenáváme zvýšenou poptávku, je tam hodně nadšenců, kteří by se robotikou rádi zabývali. Ale není jich dost. Ředitelům škol, kterým jsme měli možnost stavebnice předvést, se roboti líbili, problém ale je, že stále mnoho učitelů se bojí, že budou vědět méně než děti. A jsou tu i další překážky: nedostatek výukových robotů ve škole, kdy by bylo ideální, aby v jedné třídě měla dvojice nebo trojice jednoho robota, a také absence metodiky, jak začlenit robota do výuky. Protože nejde jen o programování a robotiku, ale o přesah do jiných předmětů – třeba ve fyzice nebo přírodovědě může robot krásně předvést různé způsoby pohybu. Ve výsledku je to celé o podpoře státu, o jeho rozhodnutí, že pro společnost je prospěšné vzdělávat děti tímto způsobem a tímto směrem.
Jak můžete školy podpořit?
K robotickým výukovým stavebnicím pro věkové kategorie od šesti, osmi a dvanácti let, které jsme nedávno zařadili do nabídky, jsme natočili na You Tube instruktážní videa představující jednotlivé roboty. A teď společně s Robotisem připravujeme základní manuál o používání ve výuce. Současně začínáme hledat školy, které by měly o robotiku zájem, chystáme program, který by jim pomohl implementovat korejský přístup do české metodiky, a na to máme v plánu navázat školeními pro učitele a vytvořením systému podpory.
A chceme také přidat do naší nabídky roboty s více funkcemi. Například robotické stavebnice Robotis engineering, kdy je například v hlavě robota nainstalovaný chytrý telefon, díky kterému pak stroj získá mimiku. Směje se, je smutný, vyjadřuje spokojenost, když ho pohladíte, naštve se, když ho bouchnete. Myslím si, že to posouvá hranici výuky zas o kousek dál.
To zní dobře, zdá se, že máte vše dobře promyšlené. Co tedy doporučujete vedení školy, které chápe důležitost tématu, ale neví, jak s výukou robotiky začít?
Doporučil bych, ať se nejdříve podívají na videa na kanálu Consulty na You tube a určitě nám napíšou e-mail, nebo zavolají. Moc rádi jim poskytneme všechny potřebné informace a roboty předvedeme. Věříme, že se jim budou líbit. Chci zdůraznit, že se opravdu není čeho bát, robotika je trend a nebude těžké pro něj studenty získat.
