Smyslem školního vzdělávacího systému je připravit děti na budoucí profesní život. Vypadá, že to, čeho se všichni obávali, ukázal covid v plné své síle. Školství nestíhá vývoj společnosti a učí děti způsobem odtrženým od každodenní reality. Svět kolem nás je digitální, ale školy zůstávají věrné analogu a to může být (zejména u výuky žáků 2. stupně) velký problém. Ne proto, že by děti neměly dostatečný kontakt s digitálními technologiemi. Ale proto, že žáci nemají nikoho, kdo by je naučil s technologiemi zacházet konstruktivně.
Distanční výuka není samostudium
Distanční výuku si řada vyučujících vyložila jako pravidelné zasílání e-mailů, s pokyny co si mají děti nastudovat s odkazem na příslušnou literaturu a úkolem k vypracování. Ale e-learning není samostudium, je to vzdělávací proces, pro který je důležitá interakce, komunikace a hlavně role učitele. Děti nemají dostatek nástrojů, znalostí, ale ani zkušeností, aby byly schopné si látku nastudovat sami. Učitel je a vždy bude nezastupitelným činitelem ve vzdělávání.
Škola musí být on-line
Uzavření škol na několik měsíců poukázalo na obrovské rozdíly mezi školami. Školy se stávají „tržním“ prostředím. Rodiče (zejména ze vzdělanějších rodin) nespoléhají na „spádovost“ škol, ale pro své děti aktivně vyhledávají školy, které jim poskytnou nejlepší vzdělání. Nůžky mezi školami se rozevírají. Pro některé školy byl přechod na on-line výuku bezproblémový, pro jiné se ukázal být fatální.
Učitelé někdy mají z užití technologií obavy. Zbytečně.
Nejčastější obavou učitelů je, že technologie pro ně budou příliš složité. Učitelé se bojí, že technika nebude fungovat, že zůstanou stát před celou třídou a budou za „hlupáka“. Je to ale typická obava z něčeho nového. Zkušenosti učitelů říkají, že po pár týdnech užívání technologií už necítili žádnou nejistotu a byli si v užívání nových technologií jisti. Této obavě učitelů jdou naproti i výrobci školních LDC displejů, kteří z digitální výuky udělali v podstatě naprosto intuitivní záležitost.
LDC displej je chytrý telefon na zdi
S chytrým mobilním telefonem mají zkušenost už asi úplně všichni, včetně seniorů. Nejnovější trend ve školství jsou LCD digitální monitory, které jsou z hlediska digitalizace školství nejlepším řešením.
LDC displeje:
- Jsou velmi jednoduché na ovládání (okamžitě je pochopí každý, kdo má smartphone)
- Ovládají se dotykem (reagují až na 32 dotyků současně, možnost práce více žáků najednou)
- Je na ně skvěle vidět za všech světelných podmínek (není třeba zatemňovat místnost)
- Jsou připojené k internetu, můžete pracovat s veškerým on-line obsahem a aktivně s ním pracovat, dopisovat, zatrhávat…
- Mohou být na pojízdných pylonech (výškově nastavitelné)
- Mohou být doplněné klasickými „křídly“ pro práci s křídou nebo fixou
Učitelé mohou výuku na LCD monitoru sdílet okamžitě s kýmkoliv a kdekoliv. Není problém, aby například byl učitel ve třídě sám a žáci jeho výuku sledovali z domácího prostředí. Stejně tak mohou výuku sledovat žáci nemocní, nebo v dlouhodobé rekonvalescenci.
Dětem se nejlépe učí z materiálů, které znají. Pokud učitel má k dispozici LCD dotykový monitor, může veškerý obsah, který v hodině napsal, stiskem jednoho tlačítka rozeslat všem ve třídě. Nestane se, že myšlenky napsané křídou na tabuli nenávratně smazal a už nikdy by se k nim nemohl vrátit.
Díky možnosti archivace může mít vyučující uložené všechny hodiny a postupně se k probíranému obsahu vracet, postupně rozšiřovat, nebo vysvětlovat znovu to, čemu žáci neporozuměli.
Velmi rádi vám LCD monitor představíme osobně. Je to nejlepší způsob, jak digitalizovat školu a být připraveni na možnost okamžitého přechodu na distanční výuku.
