Díl 1: kolaborativní vyučování
Technologie pronikly do všech oblastí našeho života, ale jen málo pedagogů dokáže využít potenciál moderních technologií ve výuce. Přední inovátor školství Tom Daccord uvádí, že i když školy vynaloží vysoké částky na kvalitní vybavení škol hardwarem a softwarem, většina vyučovacích postupů stejně zůstává nezměněna a dále se pokračuje v tradičních postupech.
EdTechTeacher (poskytovatel profesionálního vzdělávání ve Spojených státech), který si klade za cíl pomáhat pedagogům učit s moderními vzdělávacími nástroji školám, doporučuje, aby si školy při otázce transformace položili základní 4 otázky:
- Proč se chceme změnit? A jak tuto skutečnost budete komunikovat dalším stranám (pedagogům, žákům, rodičům..)?
- Jak vypadá změna? Jak poznáme, že se měníme, jaké technologie budeme používat?
- Jak změnu vedeme? Jak kulturu inovací komunikujeme ve třídách, knihovnách, nástěnkách a všech dalších komunikačních cestách?
- Jak změnu hodnotíme? Jak poznáme, že se investice do technologií vyplácí a že se lepší výsledky našich studentů?
Jedním z prvních kroků v modernizaci výuky může být modernizace učeben. Byť jádrem všeho poznání zůstává učitel, přesto potřebuje mít k dispozici kvalitní nástroje.
Přinášíme vám nový seriál na téma: Co dělají skvělí učitelé jinak. V tomto seriálu budeme postupně uveřejňovat osvědčené techniky inovativních lektorů. V dnešním článku se zkusíme zaměřit na kolaborativní učení.
Kolaborativní učení
Jednoduše spolupráce na projektu několika studenty dohromady. Pozor. V praxi se často setkáváme s nekonstruktivním využitím techniky. Obvykle tak, že vyučující rozdá skupinové úkoly, skupina je vypracuje (někteří členové aktivně, jiní se „vezou“), úkoly se odevzdají a tím práce končí. Přesah v tomto případě není velký a žáky mnohdy nudí.
Kolaborativní účení v sobě zahrnuje ale mnohem větší potenciál. Zkuste se inspirovat třeba těmito tipy:
1. Využití už vytvořených materiálů
Zkuste nemazat to, co v průběhu výuky se studenty vytvoříte. Oblíbenou technikou inovativních lektorů je pracovat s materiály, které už byly vytvořeny – například jinou třídou či ročníkem. Díky LCD monitoru nemusíte obsah, který se žáky vytvoříte smazat, ale uložit si ho pro pozdější použití, případně jednoduše sdílet na nejrůznější platformy, které budou studentům dostupné kdykoliv (třeba na jejich mobilním telefonu).
a) Zkuste sladit témata, která probíráte v rámci několika ročníků (vyšších a nižších). Dejme tomu, že v biologii probíráte řasy a toto téma probíráte do menší hloubky v 5. ročníku a do větší hloubky v 6. ročníku. Starším žákům můžete v krátkosti promítnout prezentace, které jste využili loni při jejich výuce a úkol pro ně může znít. „Tak takto jsem se s vámi loni učila řasy, zkuste zapřemýšlet, jak by toto téma šlo zpracovat pro letošní pátou třídu. Využijte svoje zkušenosti, co vám nebylo jasné, co vám by pomohlo si téma lépe zapamatovat. Vymyslete způsob, jak ověřit, že si žáci téma osvojili a že mu rozumí.“ Nezapomeňte studentům říci, že jejich poznatky skutečně využijete a dáte jim zpětnou vazbu na to, jak se jim jejich projekt povedl. Zda žáci nižších ročníků byli výukou spokojeni. Co bylo dobré, co se povedlo, co nikoliv. Co takovou technikou získáte?
- Studenti vyšších ročníků si musí téma hluboce nastudovat. Aby člověk dokázal nějaké téma předat dál, musí mu nejprve dobře rozumět. Takto zpracované téma studentům obvykle zůstává „v hlavě“ až do dospělosti
- Studenti, když vědí, že jejich práce má praktický přínos (bude skutečně odprezentovaná žákům nižších ročníků) jsou mnohem více motivovaní práci vykonat, než když se práce jen udělá a založí do šuplíku
- Studenti získají náhled na práci učitele. Že je složitější, než vypadá, že je třeba přemýšlet nejen nad tématem, ale i na způsobu předání
- Studenti se budou cítit platným členem edukačního procesu a i vás obohatí novými postřehy, tipy na software, inovativní učební postupy atd.
b) Takto vytvořený materiál (studenty vyšších ročníků) ale určitě nevyhazujte. Uložte jej (díky LCD monitoru je to otázka jednoho kliknutí) a příští rok můžete novému ročníku zadat ten stejný úkol. Můžete říct: „takto úkol vyřešil předchozí ročník, zjistili jsme, že toto fungovalo, toto ne.. zkuste jejich nápad rozpracovat a vylepšit.“ Tím učíme studenty přemýšlet nad přetvářením myšlenek, naslouchání názoru jiných, učení se z chyb a obhajování svých myšlenek.
- Podporujete tak nejen práci ve skupině, ale i práci mezi generační. Můžete třeba i zástupce vyššího ročníku, který úkol řešil loni, přivést do výuky. Nechat ho odpovídat na dotazy. Jak u řešení úkolu postupovali oni, na co naráželi, co jim pomáhalo a co naopak práci ztěžovalo.
c) Poskytněte zážitek ze skupinové práce. Výsledkem kolaborativního vyučování ale nemusí být jen výstup skupinové práce. Ve spolupráci s jiným učitelem (například Hodnotového vzdělávání či jiných předmětů postavených na podobných principech) můžete žákům poskytnout náhled na práci ve skupině. Z této vlastní zkušenosti mohou poznávat, jaká je jejich role ve skupině (např. dle Belbinova testu), kde jsou jejich silné a slabé stránky. Mohou si uvědomit, v čem je skupinová práce výhodná (skupina postřehne více proměnných) a kde naopak může výsledek brzdit (točení se v kruhu) a co se s tím dá dělat. Můžete rozebrat, jaké skupinové fenomény existují (polarizace názoru, konformita se skupinou, skupinové zahálení…) a jak s nimi pracovat. Vhodnou technikou pro uvědomění si množství znalosti skupiny vs. jednotlivce je například tzv. NASA test (žáci nejprve řadí potřebnost předmětů pro expedici NASA samostatně a ve druhé části ve skupině. Obvykle dojde k tomu, že „více hlav více ví“ a výsledek skupiny je ve většině lepší než výsledek jednotlivce).
