Na prvním stupni, malé venkovské školy, jsme měli novou interaktivní tabuli. My děti jsme z ní byly nadšeny. Od páté třídy, ve velké městské škole, se interaktivní tabule používala pouze na chemii a fyziku. Na střední škole jsem očekával zvrat k lepšímu a těšil jsem se na použití moderních technologií ve vyučování. Třeba na nové LCD displeje. O to větší bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že tomu tak není.
Říkám si, proč na středních školách nejsou LCD displeje, tablety, nové počítače? Je to tím, že by ve školství nebyly peníze? Nebo proto, že jsou učitelé zvyklí pracovat nějakým způsobem a nechtějí přecházet na nic nového? Nevím, ale je to škoda.
Rád bych se ve škole díval na historický dokument, fotografie archeologických vykopávek nebo autentické snímky z dob minulých. V chemii by se komplexní sloučeniny mohly na LCD dispeji jednoduše skládat do správných rovnic. I výroba železa ve vysokých pecích, by byla rázem jasná všem. Pascalův zákon? Tlak se dá přece atraktivněji znázornit, než jen černobílým obrázkem v učebnici. O co krásnější by byly na velkém barevném displeji van Goghovy Slunečnice!
S dotykovým LCD displejem jsem se setkal v rámci své brigády. A bylo mi líto, že ho nemáme u nás ve škole. Vždyť kde jinde je potřeba kvalitních nástrojů, než při vzdělávání budoucí generace? Líbilo se mi, že displej nepotřebuje žádný projektor. Možná by tak odpadla i největší starost učitelů (kterou při výuce pozoruji), a to je zapojování kabelů, nefungující baterie v ovladači projektoru, vybitý notebook. Pořád něco. S LCD displejem by jim stačil USB flash disk s připravenou prezentací. Nic víc.
A to nemluvím o tom, jak rádi bychom vyměnili staré zelené tabule, na které musí psát prašnými křídami a mazat je vlhkými houbami. Navíc je na ně špatně vidět. Naproti tomu u displeje se dá text jednoduše zvětšit (jako na tabletu nebo chytrém telefonu) a skvěle by viděli moji spolužáci v zadních lavicích, nebo se slabším zrakem. Nemuseli by se 10 minut zatahovat žaluzie a my pak psát do sešitů poslepu, protože na displej je vidět i za denního světla (bez zatažení). A hlavně, moderní technologie jsou náš svět. Jsme zvyklí s nimi pracovat, baví nás, líbí se nám. Myslím, že by přispěli k lepšímu vztahu učitelů a žáků. Podle mě by bylo skvělé, kdyby proces výuky byl oboustranný. I my můžeme vyučující něco naučit a ukázat spoustu nových programů, které by ve výuce mohli využívat, a které třeba neznají. Vůbec bych to nebral jako „ostudu“ ale jako skvělou možnost dialogu, vzájemné důvěry a hlavně možnosti lépe porozumět výkladu a zapamatovat si látku na delší dobu.
Martin na brigádě pracoval na tomto LCD displeji.
Martin | Gymnázium Vyškov
